Web o historii

Sbor národní bezpečnosti

Po ukončení války v roce 1945 se směr naší země počal ubírat směrem Košického vládní programu přijatého dne 5.4.1945 první československou vládou Národní fronty Čechů a Slováků v Košicích. Prezident Edvard Beneš svým ústavním dekretem č. 1/1945 ze dne 2.4.1945 ukotvil organizaci vlády a ministerstev v době přechodné, v němž v čele státní správy vedle jiných uvedeno i Ministerstvo vnitra. Do jeho čela byl při jednání o složení vlády v roce 1945 jmenován komunista Václav Nosek. První představy o poválečném uspořádání bezpečnostního aparátu v Československu přitom vznikaly už za dobu války a disponovali jimi zejména komunisté. Již v letech 1943 když probíhalo v Moskvě jednání mezi exilovým prezidentem Edvardem Benešem a Klementem Gottwaldem, komunistická strana pro svého zástupce požadovala post ministra vnitra.

Posláním ministerstva vnitra jako správního úřadu bylo řízení národních výborů a výkon bezpečnostních úkolů, vyplývajících z Košického vládního programu. Tím byly pro začátek určeny hlavní úkoly a náplně práce na úseku bezpečnosti.

Dne 17.4.1945 schválila vláda na 4. schůzi návrh ministra vnitra Vladimíra Noska, hlavní zásady výstavby nového bezpečnostního aparátu /tento den byl poté slaven jako den zrodu SNB/. Směr výstavby nového bezpečnostního sboru, tehdy nazvaného Národní bezpečnostní služba NSB, a jeho složení bylo formulováno ministrem vnitra následně. NSB se měla seskládat ze tří složek - ze sboru uniformované NBS /tedy vesměs bývalého četnictva a uniformované policie/, dále z uniformovaného pohotovostního sboru a rovněž z neuniformovaného sboru NBS, včetně vnitřního a zahraničního zpravodajství. Krom toho se ještě počítalo se zřízením zvláštní služby k ochraně prezidenta republiky, členů vlády a ústředních úřadů. Měl být vytvořen jednotný bezpečnostní aparát složený z příslušníků zrušeného četnictva a policie, dále doplňovaný osobami, které se zúčastnili protifašistického odboje, odlišený od starých bezpečnostních sborů novým názvem. V Čechách a na Moravě ve stejné době existovaly již tři druhy bezpečnostních složek :

- revoluční oddíly /Revoluční gardy a Národní milice/ na závodech poté Závodní milice a samozřejmě policejní a četnický aparát.

Revoluční gardy, Národní a Závodní milice, které působily v době osvobozování a po osvobození Československa na celém území republiky spadaly pod Národní výbory, zejména Zemské a Okresní, které měly měly v dané době pravomoc danou prezidentským dekretem spravovat je.

Na základě vládního nařízení č. 4/1945 Sb. z 5.5.1945 o volbě a pravomoci národních výborů, kdy správa veřejných věcí, tudíž i péče o vnitřní národní bezpečnost, byla svěřena okresním a zemským národním výborům, vydal ministr vnitra výnos o organizaci MV č. P-1231/1-27/6/45 z 29.6.1945, a vzápětí 30.6.1945 ministerstvo vnitra oznámilo výnosem č.3700-26/6-45-V/4 zásady SNB. Tímto výnosem byl tedy vyhlášen Sbor národní bezpečnosti jako výkonný orgán správních úřadů národní bezpečnosti. Výnosem ministra vnitra ze dne 2.6.1945 byl pozměněn název nového sboru z NBS na Sbor národní bezpečnosti SNB. S tímto sborem měli po provedené "očistě" splynout i příslušníci dosavadních bezpečnostních sborů - četnictva, státní policie a tzv. obecní výkonné policie.

Obecní výkonná policie byla převzata do SNB až k 27.11.1947 a to na základě výnosu MV č. IV-28/861/1947Va, až do této doby vykonávala službu podle dosud platných předpisů vydaných v době Protektorátu Čechy a Morava, samozřejmě s odborným dohledem okresního velitele SNB nad jejím výkonem služby.

Generální velitelství uniformované policie, inspektoráty uniformované policie a zemská četnická velitelství zanikla výnosem ZV SNB Praha č. 23.412/1945 z 8.9.1945. Rovněž byla likvidována dosavadní velitelství četnických oddělení se současným zřízením Hlavního velitelství Sboru národní bezpečnosti, v jehož čele stál důstojník SNB, který měl k dispozici užší štáb. K vyřizování agendy hlavního velitelství sloužil širší štáb, který spolu s užším štábem tvořil součást vnitřní organizace ministerstva vnitra. Služba Sboru národní bezpečnosti se pak soustřeďovala v obvodech zemských národních výborů u zemských velitelství SNB, v obvodech okresních národních výborů u okresních velitelství SNB, v obvodech zvláštních úřadů národní bezpečnosti (do té doby státních policejních úřadů) u místních velitelství SNB zřízených v sídlech těchto úřadů. V některých obcích měla být podle potřeby zřízena velitelství stanic SNB. Pro výkon služby Sboru národní bezpečnosti se prozatím používaly předpisy, které byly v platnosti před 30.9.1938, pokud nebyly v rozporu s tehdejšími výnosy MV.

Po vyhlášení nové organizace SNB v červnu 1945, která měla odstranit odlišný vývoj v jednotlivých částech republiky, byly v říjnu 1945 vytvořeny tzv. Zemské odbory bezpečnosti ZOB působící při národních výborech v Praze a Brně s další expoziturou v Ostravě. Pod tyto ZOB poté spadaly jednotlivé složky bezpečnosti, mezi které patřila i pořádková a kriminální služba. V tomto měsíci měl celý bezpečnostní aparát 34.396 příslušníků.

Zemské odbory bezpečnosti měly za úkol organizovat a řídit všechny složky vnitřní národní bezpečnosti v Čechách. Jejich organizace se skládala ze čtyř oddělení :

- ZOB I - vnitro /vedení jenž řídilo SNB, StB a kriminální službu/

- ZOB II - zpravodajský úsek

- ZOB III - právní a správní úsek

- ZOB IV - dopravní úsek

Jednotlivé složky bezpečnosti potom tvořily :

- Pořádková služba - většinou příslušníci bývalého četnictva a policie

- Kriminální služba - specializovaní příslušníci, také většinou staří příslušníci

- ZOB II - zcela nová zpravodajská složka

- Státní bezpečnost

- Pohotovostní pluk 1 NB - většinou nově přijatí příslušníci

Pohotovostní pluk 1 NB byl vytvořen v létě 1945 a byl určen především k ochraně našeho osvobozeného pohraničí, resp. obnovených státních hranic. Zde musel bojovat nejdříve zejména s nacistickými teroristickými skupinami wehrwolf (vlkodlaci), posléze Banderovci a jinými nepřáteli státu. Počátkem roku 1946 jednotky Pohotovostního pluku 1 NB byly reorganizovány a vznikly z nich Pohraniční útvary SNB - 9600. Nová sestava těchto útvarů byla zaujata dnem 1. července 1946 a zajištěno tak nepřetržité střežení státní hranice o celkové délce 2.116 km. Bližší podrobnosti o Pohraničních útvarech SNB a ochraně státních hranic jsou uvedeny v jiném článku.

Zároveň se vznikem a formováním jednotného Sboru národní bezpečnosti probíhaly v létě 1945 v řadách příslušníků převzatých ze starých složek očistné akce a prověrky. K tomuto účelu byly na základě výnosu MV č. B-3235-27/6-45-II/1 z 18.7.1945 zřízeny očistné komise pro přezkoumávání činnosti veřejných zaměstnanců v době nesvobody. Do řad příslušníků Sboru byli samozřejmě také zařazováni členové bývalých partyzánských jednotek, československého zahraničního vojska a osoby jenž se navracely z koncentračních táborů. S pomocí územních orgánů KSČ byl v roce 1945 proveden rozsáhlý nábor mladých mužů do SNB, kteří museli být co nejrychleji vyškoleni, vycvičeni a připraveni k výkonu služby. K tomuto účelu byla vytvořena celá řada výcvikových středisek a speciálních kurzů.

Vrcholným orgánem všech bezpečnostních složek bylo dle výnosu MV č.j. Ia 10138/45-V/6 Ministerstvo vnitra se svým Hlavním velitelstvím SNB s následnou organizací :

Organizace hlavního velitelství SNB :

- Užší štáb /hlavní velitel, náčelník štábu, 1. a 2. pobočník/

- I. oddělení - organizační

- II. oddělení - osobní

- III. oddělení - služební

- IV. oddělení - osvětové

- V. oddělení - materiální

- VI. oddělení - automobilní

- VII. oddělení - výcvikové

- VIII. oddělení - právní

- IX. oddělení - zdravotnické

- X. oddělení - intendanční

- Skupina finanční

- Skupina materiální

- Účtárna hl. velitelství a kmenová kniha

- Studijní komise

- Podatelna

- Písárna

V zemích dále působila zemská velitelství SNB, v jejichž čele stáli zemští velitelé. Zemské velitelství sídlilo v Praze, Brně a v Ostravě byla umístěna expozitura ZV SNB Brno, vše dle výnosu HV SNB č. j. I 13717/1945-V/6 z 5.12.1945.

Organizační struktura zemských velitelství SNB se v průběhu roku 1945 několikrát změnila. Nejpodstatněji byla zemská velitelství reorganizovaná v prosinci 1945. V této podobě pak existovala s několika malými úpravami v dubnu 1948 až do svého zrušení.

Organizace zemských velitelství SNB :

- Užší štáb /zemský velitel, zástupci, náčelník štábu, 1. a 2. pobočník/

- Osvětové oddělení

- Širší štáb

- I. oddělení - organizační

- II. oddělení - spolupráce, spojení, zpravodajské orgány, kartotéka, výcvik

- III. oddělení - služební motorová vozidla, výzbroj příslušníků SNB, správa budov

- IV. oddělení - osobní věci příslušníků SNB, stížnosti na příslušníky

- V. oddělení - platy, účtárna, skladiště výstroje a výzbroje a vnitřního zařízení

- Pomocný úřad - podatelna, písárna, výpravna spisů, spisovna, tiskárna

Odlišně probíhalo v prvním období po osvobození Československa formování bezpečnostního aparátu na Moravě a ve Slezsku. Národním výborem bylo nařízeno, že ze sborů četnictva, uniformované a neuniformované státní policie, správní služby, Národní stráže a Inspektorátu uniformované a neuniformované protektorátní policie na Moravě, bude vytvořený sbor Národní bezpečnostní stráž pro Moravu v Brně s dalším organizačním členěním podřízených útvarů - Národní bezpečnostní stráž pro Moravu - venkov, Národní bezpečnostní stráž Brno, Národní bezpečnostní stráž Moravská Ostrava a Národní bezpečnostní stráž Olomouc.

Nově vzniklý Úřad národní bezpečnostní stráže pro Moravu byl však v souvislosti se zřizováním SNB v červenci 1945 zrušen a jeho agendu kompletně převzalo nově vzniklé Zemské velitelství SNB v Brně.

V říjnu 1945 začala z výnosu HV SNB č. Ia-8171/1945-V/6 z 20.9.1945 v obvodech krajských soudů fungovat oblastní velitelství SNB se shodnou organizační strukturou jako velitelství zemské. Oblastní velitelství byla podřízena příslušnému zemskému velitelství a jeho prostřednictvím dále zemským národním výborům.

Do působnosti ZV v Praze spadalo 17 oblastních velitelství, do obvodu ZV v Brně 5 oblastních velitelství a do působnosti expozitury v Ostravě 2 oblastní velitelství. Oblastním velitelstvím byla dále podřízena okresní velitelství a jim podřízená velitelství stanic SNB v jejich obvodu. Posledním článkem byly stanice SNB.

Kromě těchto útvarů byly dále v roce 1946 zřizovány z výnosu HV SNB č. I-1180/1946-Va/3 z 31.1.1946 silniční kontrolní stanice. Tyto výkonné orgány podléhaly představitelům veřejné správy - zemským a okresním národním výborům a při výkonu služby se řídily pokyny okresních národních výborů. Jednalo se o samostatné útvary podřízené přímo oblastnímu velitelství SNB. Jejich územní obvody se překrývaly s obvody oblastních velitelství. Stanice byly pověřeny hlídkováním a dozorem nad dodržováním předpisů dopravního silničního řádu a technickou kontrolou motorových vozidel. Jejich pozornost byla v první řadě obrácena k hlavním silničním tahům a k okresním silnicím. Hlídky měly povinnost v případě nehody poskytnout první pomoc a zajistit dopravu zraněných.

Dále byly výnosem MV č. 8090-VII/3-46 z 21.6.1946 zřizovány pasové kontrolní stanice a to zejména na železničních stanicích a u každé silnice používané k dálkové dopravě přes státní hranici. Tyto stanice byly jistým způsobem uzpůsobeny k celní službě. Rovněž jejich agenda se řídila předpisy pro stanice SNB.

Dalšími zřizovanými orgány byly eskortní stanice, pohotovostní stanice, pohraniční stanice SNB a na omezenou dobu po válce z výnosu ZV SNB v Praze č.j. I-77637/1945 z 15.12.1945 i kontrolní oddíly SNB, které měly zabránit převážení zcizeného majetku z pohraničí. Ke kontrolním oddílům byli přidělování i příslušníci armády ke kontrole přesunujících se vojáků. Oddíly prováděly svoji činnost i na důležitých železničních stanicích, kde prověřovaly zavazadla jež měla být odeslána dráhou. Poté co byla zavazadla ve vlaku přebírala odpovědnost os oddílů SNB železniční správa prostřednictvím svých výkonných orgánů - železničních strážních oddílů podléhajících ministerstvu dopravy. V pohraničním území působila dále Finanční stráž řízená spadající pod ministerstvo financí, přičemž financové na státních hranicích působili v prvním sledu a až poté stanice SNB. Finanční stráž uzavírala hraniční přechody, hlídkovala a vedle svých úkolů pro potřebu finanční správy plnila i úkoly zpravodajské. Finanční správa byla seskupena v pohraničním celním pásmu do oddělení finanční stráže, ty se poté seskupovaly do inspektorátů a ty podléhaly Vrchnímu inspektorátu finanční stráže. Tyto výkonné úřady podléhaly v I. stolici zemskému finančnímu ředitelství, v druhé ministerstvu financí. První sled státních hranic začaly také hlídat pohotovostní pluky NB /od 4.9.1946 přejmenované na pohraniční pluky SNB/. Třetí sled ochrany státních hranic poté pak zabezpečovala armáda.

V poválečné době až do vydání zákona o národní bezpečnosti stály v Čechách a na Moravě vedle sebe tři bezpečnostní složky - složka pořádková uniformovaná, neuniformovaná státně bezpečnostní a kriminální. Všechny tři složky dosud stály právně samostatně vedle sebe, měly samostatný aparát, ale vzhledem k připravované zákonné úpravě se organizačně přizpůsobovaly a chystaly ke splynutí.

Organizace StB - neuniformované státně bezpečnostní složky, byla analogická k organizaci pořádkové služby. Zemská ústředna StB byla zřízena u zemského velitelství SNB a jemu podřízena, oblastní ústředna StB u každého oblastního velitelství SNB, jemuž podléhala, okresní úřadovna StB byla zase podřízena okresnímu velitelství SNB. Dle výnosu ZV SNB v Brně č.II-708 taj.zprav./46 z 27.10.1946 o místní a věcné působnosti státně bezpečnostní služby a spolupráce se SNB, který reprodukoval nařízení ministra vnitra z 15.10.1946, byly stanoveny úřady a orgány vykonávající státně bezpečnostní službu /ministerstvo vnitra , odbor „Z“, zemské úřadovny StB, oblastní úřadovny StB, pobočky oblastních úřadoven StB, okresní velitelství SNB s pověřencem pro věci státní bezpečnosti služebně podřízeným okresnímu veliteli, ovšem krom OV SNB Olomouc město a Jihlava město, kde státně bezpečnostní službu vykonávaly místně příslušné úřadovny StB/. Nejnižším článkem státně bezpečnostní služby byly stanice SNB.

Organizace kriminální služby měla tutéž strukturu jako složka pořádková, dle výnosu předsedy ZOB v Praze č.1 dův.1945 z 14.8.1945. Zemská kriminální úřadovna byla zřízena v sídle Zemského národního výboru u ZOB. Příslušely jí hlavně personální věci zaměstnanců zemské kriminální služby, věci hospodářské a provádění kontroly služby oblastních a okresních kriminálních úřadoven ve svém obvodu. V obvodu krajského soudu byla zřízena oblastní kriminální úřadovna podřízená oblastnímu velitelství SNB a tvořící jeho součást k zajištění úzké součinnosti. Jejím úkolem bylo provádět službu identifikační a kriminálně technickou, vyšetřovat zvláště těžké trestné činy /vraždy, zabití, žhářství, větší dopravní nehody/, vést evidenci zločinců, trestních činů a všeobecnou kartotéku osob. V sídle každého ONV u okresního velitelství SNB, jemuž ve výkonu služby podléhala, byla zřízena okresní kriminální úřadovna, která vedla kartotéky osob a prováděla vyšetřování vážnějších trestních činů.

Jiná byla v poválečné době situace na Slovensku. Tato odlišnost však měla s přijetím nového zákona o národní bezpečnosti zmizet. Zde byl charakter nové organizace bezpečnostních útvarů ovlivněn zejména nařízením SNR č. 6/1945 o rozpouštění četnických a policejních organizací a formací, které počítalo s tím, že prověření příslušníci mohou být převzati do služeb Národní bezpečnosti v rámci Pověřenectva SNR pro věci vnitřní, a dále nařízení SNR č. 7/1945, které stanovilo organizaci bezpečnostní služby na Slovensku, tvořenou sborem Národní bezpečnosti NB, složeným z velitelů a členů, kteří byli zaměstnanci Pověřenectva pro vnitřní věci.

Řízení celé bezpečnostní složky na základě Ústavního dekretu prezidenta republiky č. 18/1944 a vládního nařízení č.4/1945 Sb. náleželo správním úřadům národní bezpečnosti, které spadaly do kompetence politické správy národních výborů. Zemský národní výbor jenž byl podřízen ministerstvu vnitra přebírající pravomoci zemského zastupitelstva, zemského úřadu a zemského prezidenta byl řídícím orgánem pro vnitřní národní bezpečnost v příslušné zemi. Za účelem provádění úkolů zemské bezpečnosti byl v rámci ZNV zřízen Zemský odbor bezpečnosti ZOB z výnosu předsedy ZNV č. 1444/1945-ZOB z 20.10.1945 o zřízení ZOB, jemuž náleželo rozhodování o zásadních otázkách vnitřní bezpečnosti v zemi, vydávání rozkazů a směrnic pro výkon služby, věci organizační a personální. Analogicky totéž platilo i pro nižší instanci. Jako správní úřady národní bezpečnosti nastoupily Okresní národní výbory na místo politických úřadů první stolice, resp. bývalých okresních úřadů a převzaly též agendu zaniklých okresních zastupitelstev a okresních hejtmanů. Jedině místní národní výbory, které vznikly v každé obci, nebyly představeným úřadem pro SNB, jelikož neměly pravomoci správních úřadů národní bezpečnosti. Výjimku tvořily MNV měst, jež měla ředitelství národní bezpečnosti podléhající MNV města. Jmenované správní úřady národní bezpečnosti, tedy národní výbory, ukládaly velitelstvím SNB úkoly a dohlížely nad jejich výkonem. Již však nezasahovaly do výkonu služby po stránce odborné a technické, též se jich netýkala personální stránka SNB, dále utajované úkoly politického zpravodajství a státní bezpečnosti.

Novým zákonem č. 149/1947 Sb. o národní bezpečnosti a posléze i vládním nařízením č. 229/1947 si komunisté upevnili svoji mocenské postavení. Předpisy následoval výnos ministra vnitra č. B 7400/41-1/3-48-III/2 z 1.3.1948 jímž byla upravena organizace SNB. Došlo k úpravě působnosti správních úřadů, byla plánována výstavba a zřízení krajských velitelství SNB na místo dosavadních oblastních velitelství a to v obvodech krajských soudů. Součástí nového zákona bylo přičlenění slovenského sboru "Národná bezpečnosť" vytvořeného na Slovensku ke struktuře SNB. V čele SNB byl hlavní velitel, kterého jmenoval a odvolával prezident republiky a který na ministerstvu vnitra řídil nové Hlavní velitelství SNB, jež bylo zřízeno k 1.12.1947 výnosem MV č. III/2-1920/194-10/12-47. Hlavnímu veliteli byla podřízena přímo Zemská velitelství SNB v Praze, v Brně (v jeho rámci zůstala také expozitura v Ostravě) a nově také v Bratislavě. Představeným úřadem zemského velitelství byl Zemský národní výbor, na Slovensku poté Pověřenectvo vnitra. Podřízenými články zemských velitelství SNB poté byla oblastní, okresní a místní velitelství a velitelství stanic SNB. Na základě nového zákona rovněž bylo do SNB přičleněno bezpečnostní letectvo.

Po úplném převzetí moci komunisty v únoru 1948 byl již v prosinci 1948 přijat nový zákon č. 286/1948 Sb. o národní bezpečnosti spolu se zákonem č. 280/1948 Sb. o krajském zřízení. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku vzniklo tedy 13 krajů, které měly být řízeny krajskými národními výbory KNV. To bylo spojeno se zánikem Zemských národních výborů a vše se také odrazilo do organizace SNB. V rámci bezpečnostních referátů KNV byla zřízena Krajská velitelství národní bezpečnosti, která v zásadě převzala agendu dosavadních oblastních velitelství a krom toho také část činností zemských velitelství SNB. V listopadu 1948 došlo na ministerstvu vnitra k důslednému rozdělení řízení státní správy (národních výborů) a řízení bezpečnostního aparátu. Vznikly dvě na sobě zcela nezávislé skupiny – skupina I. Bezpečnost a skupina II. Vnitřní správa, které spojovalo pouze jednotné ministerstvo. Současně došlo ke změnám v obsahu práce národních výborů. Zejména úsek správních agend (záležitosti pasové, cizinecké, shromažďovací, spolkové, tiskové, ohlašovací, v průběhu dalších let přibyly další např. dopravní agenda) byl převeden na bezpečnostní složky. Tyto činnosti pak vykonávala u krajských velitelství národní bezpečnosti 5. oddělení a u okresních velitelství III. oddělení. K zajištění pohotovosti a KV NB, rovněž ke školským a výcvikovým účelům byly v polovině roku 1949 v obvodech KV zřízeny pohotovostní oddíly KV NB. Měly tvořit jakousi zálohu KV pro mimořádné události. Současně byla v Československu provedena nová organizace okresů a to na základě vládního nařízení č. 3/1949 Sb. Dosavadní území okresů se přizpůsobila novým krajským hranicím, některé okresy byly zřízeny nově, některé přejmenovány a některé zrušeny. Toto následovala směrnice ministerstva vnitra pro zřízení nových okresních velitelství národní bezpečnosti. Tato směrnice zrušila dne 31. března 1949 okresní či místní velitelství SNB a okresní kriminální úřadovny a nastolila novou organizaci okresního velitelství NB.

Organizace okresního velitelství NB :

- okresní velitel NB

- zástupce - důstojník pro politickou a osvětovou výchovu

- pomocný úřad - obstarávání spisové agendy

- oddělení I. - řízení výkonu pořádkové bezpečnosti, realizace úkolů nepříslušející kriminální službě, udržování veřejné bezpečnosti, pořádku a „mravnosti“, péče o bezpečnost silniční dopravy i vodních cest, správa a střežení věznic sboru apod.

- oddělení II. - řízení a usměrňování odborného výkonu kriminální služby, pátrání, vyšetřování a stíhání trestních činů kriminální povahy (zejména těch, na něž stanice SNB nestačily a kde se jevila potřeba vyšetřovat je přímo okresním velitelstvím), vedení kriminální evidence, statistiky, provádění identifikační a kriminálně technické služby - oddělení převzalo agendu zrušených oblastních a kriminálních úřadoven.

- oddělení III. - provádění správní služby NB, tedy úkolů které dosud obstarávaly referáty NB v rámci bezpečnostních referátů ONV a ÚNV

Současně se rušily pobočky bývalých oblastních úřadoven Státní bezpečnosti a jejich působnost se přenesla na Velitelství oddílů státní bezpečnosti. Kromě těchto velitelství byly zřizovány také oddíly státní bezpečnosti, které taktéž byly řízeny přímo krajskými velitelstvími státní bezpečnosti. Velitelství oddílů státní bezpečnosti a oddíly státní bezpečnosti měly být ve styku se složkami národní bezpečnosti /krajskými i okresními velitelstvími NB a stanicemi SNB, pohraniční stráží a útvary bezpečnostního letectva/ zásadně prostřednictvím krajského velitelství státní bezpečnosti. Nově tedy došlo ke spojení pořádkové a kriminální služby pod jednotné vedení příslušných velitelství národní bezpečnosti a naopak k vytvoření dvou samostatných složek státní a veřejné bezpečnosti.

Podstatné organizační změny týkající se československé bezpečnosti proběhly na počátku padesátých let. Na základě vládního nařízení č. 48/1950 Sb. došlo k rozdělení původního Ministerstva vnitra na dvě nová ministerstva. Ministerstvo národní bezpečnosti, které se stalo ústředním řídícím orgánem pro Sbor národní bezpečnosti a Ministerstvo vnitra, které mělo na starosti vnitřní správu, včetně národních výborů. Hlavním cílem nových organizačních opatření, které byly v platnosti od 23.5.1950 mělo být zkvalitnění a zvýšení operativnosti řídící práce. Při vytváření tohoto projektu byly mnohdy nesmyslně uplatňovány sovětské zkušenosti, podle kterých řízení národních výborů mělo být dle možností oproštěno od bezpečnostní problematiky. Výkonnými orgány ministerstva národní bezpečnosti se stala Velitelství Státní bezpečnosti a Velitelství Veřejné bezpečnosti, čímž začaly tyto dvě složky fungovat jako oborově samostatné a organizačně nezávislé složky. S tím souviselo pomalé opuštění obecného názvu Sbor národní bezpečnosti a více se začalo užívat označení jednotlivých složek - Veřejná bezpečnost, Státní bezpečnost, Vnitřní stráž, Pohraniční stráž atd.

Takto tato fungovala organizace až do konce roku 1953 kdy došlo k další reorganizaci. Z důvodu nashromáždění řady závažných chyb a nedostatků, chybných metod a forem práce, porušování zákonnosti ale i nezákonného jednání některých pracovníků bylo zrušeno ministerstvo národní bezpečnosti. Veškeré úkoly které mu příslušely, nyní opět přešly zpět pod Ministerstvo vnitra, které od 1. října 1953 odpovídalo za řešení všech bezpečnostních úkolů. Řízení národních výborů přešlo přímo na vládu. V lednu 1954 v souvislosti s novou organizační strukturou československé bezpečnosti byla jako řídící orgán Veřejné bezpečnosti zřízena Hlavní správa Veřejné bezpečnosti. Té byly dále podřízeny krajské správy MV a okresní oddělení MV.

Na přelomu 50. a 60. let byla bezpečnost ovlivněna novou a rozsáhlou územní organizací státu. Namísto původních 19ti krajů, členěných na 306 okresů, bylo nově vytvořeno pouze 10 krajů se 108 okresy a hlavní město Praha s 10 obvody. Analogicky samozřejmě dochází z rozkazu MV č. 1/1960 od 1.4.1960 k vytvoření 10ti Krajských správ MV. Jejich sídla se shodovala s novými sídly a obvody krajských a okresních národních výborů s několika výjimkami. V Plzni, Brně, Ostravě, Bratislavě a Bánské Bystrici pro území města vznikly Městské správy VB. V hlavním městě fungovala Krajská správa MV Praha s působností i pro Středočeský kraj a v jejím rámci poté působila Městská správa VB v Praze s novými 10 obvodními odděleními na místo původních 16 městských oddělení. V rámci každé krajské správy MV poté opět existovala Správa Veřejné Bezpečnosti. Na jednotlivých okresech byla vytvořena Okresní oddělení MV, v jejichž rámci na úseku Veřejné bezpečnosti fungovala Oddělení VB. Ke změnám nedošlo v organizaci pohraničních oddělení VB, která zajišťovala pouze ochranu státní hranice se socialistickými státy. Tato koncentrace bezpečnosti do sídel okresů spojená s menším počtem okresů a tedy i sídel VB měla negativní dopad na vzdálení se od přímých potřeb lidí, z toho důvodu začala býti od 1.1.1964 postupně zřizována oddělení VB, jako základní organizační článek Veřejné bezpečnosti. Základním úkolem oddělení VB bylo zabezpečit veřejný pořádek, ochranu vlastnictví, život a zdraví občanů, bezpečnost a plynulost silničního provozu apod. Postupně docházelo i vytváření Městských oddělení VB a to ve větších, zejména průmyslových městech. Tyto poté byly nahrazeny Obvodními odděleními, krom měst kde fungovaly Městské správy VB. Obvodní oddělení byla koncipována a vytvářena se s počtem 8 - 15 příslušníků s následujícími kategoriemi :

- I. typ - nad 30 příslušníků

- II. typ - od 16 do 30 příslušníků

- III. typ - do 16 příslušníků

V roce 1966 z rozkazu ministra vnitra č. 12/1966 došlo k další důležité reorganizační změně a to ke zrušení krajských správ MV a okresních oddělení MV. Na místo těchto byly zřízeny nové Krajské správy SNB a okresní oddělení VB.

Důležitou změnou byl vznik československé federace ústavním zákonem č. 143/1968. Tato změna také vedla k zásadním změnám v postavení a systému SNB. Záležitosti bezpečnosti byly svěřeny Federálnímu ministerstvu vnitra a ministerstvům vnitra obou republik. Tyto změny související s federací byly realizovány v zákoně č. 40/1974 Sb. o SNB. Zákon byl samozřejmě koncipován politicky, důležitá byla vedoucí úloha KSČ, jednota SNB a dobově samozřejmou prioritou ochrana majetku v socialistickém vlastnictví. Z principu jednoty SNB a jeho podřízenosti ministerstvu vnitra ČSSR rovněž vycházela organizace a systém řízení celého sboru. Tento fakt začal být "zneužíván" k vydávání různých pokynů krajským a okresním správám SNB bez vědomí ministerstev vnitra jednotlivých republik i přesto že šlo v mnohých případech pouze o jejich výlučnou působnost. To vedlo k dvojkolejnosti, kdy byl sbor řízen jednak ze strany federálního ministerstva vnitra, jednak ze stran ministerstev republik. Soustavně byl také vyvíjen tlak na útvary VB, aby plnily i úkoly příslušející StB, což bylo v rozporu se společenským postavením a posláním VB.

Vývoj Sboru národní bezpečnosti byl ukončen revolučními událostmi a následnými změnami po listopadu 1989, které znamenaly v záležitostech bezpečnosti významné organizační změny napříč celým bezpečnostním aparátem.

Po sametové revoluci v roce 1991 došlo ke zřízení Federálního policejního sboru s působností na území celé tehdejší federace, tedy území jak českém tak slovenském a rovněž Policie České republiky s působností na území Čech, Moravy a Slezska. Tyto nové bezpečnostní sbory převzaly úkoly Sboru národní bezpečnosti, jehož příslušníci byli přerozděleni a stali se policisty. S touto změnou samozřejmě SNB přestalo fakticky existovat. Ještě nějakou dobu poté však nosili původní zelený stejnokroj příslušníků SNB, samozřejmě s dobovými polistopadovými úpravami.

 zdroj :

www.policie.cz

www.abscr.cz

www.mvcr.cz

internet i jinde